ČR chce dát občanům nové ústavní právo na zbraň

„OBČANÉ ČESKÉ REPUBLIKY MAJÍ PRÁVO NABÝVAT, DRŽET A NOSIT ZBRANĚ A STŘELIVO ZA ÚČELEM OCHRANY ŽIVOTŮ, ZDRAVÍ A MAJETKOVÝCH HODNOT A PODÍLET SE TAK NA ZAJIŠŤOVÁNÍ VNITŘNÍHO POŘÁDKU A BEZPEČNOSTI A OCHRANĚ ÚZEMNÍ CELISTVOSTI, SVRCHOVANOSTI A DEMOKRATICKÝCH ZÁKLADŮ ČESKÉ REPUBLIKY. PODMÍNKY A PODROBNOSTI STANOVÍ ZÁKON.“. 
 
Jako rajská hudba mně v uších zní tato slova nového návrhu ústavního zákona. A určitě i nám všem myslivcům. Bude-li totiž zakotven ústavní nárok na zbraň pro ochranu životu, zdraví a majetku, tak samozřejmě vedle lovu lze loveckou zbraní chránit tyto hodnoty také.
Shodou okolností Ministerstvo vnitra svůj návrh představilo, a spravilo nám tím náladu den poté, kdy úředníci zastoupení Evropské komise v Praze arogantně odmítnuli vyslechnout v přítomnosti médií naše argumenty a otázky na směrnici EU.
Jednotně jako tři mušketýři navštívila naše delegace Evropský dům ve složení pplk. vv Pavel Černý vláčející na zádech čtvrt metráku s 50 000 podpisy petice proti směrnici, Jakub Smetánka zastupující partnerské sdružení LEX hájící 300 000 držitelů zbraní, a já mající tu čest zastupovat mysliveckou komunitu.
Marně, úředníci Evropské komise nás nepřijali. Byla to od nich však školácká chyba diplomacie, protože tuto zkušenost nyní budeme všude ventilovat, aby bylo vidět, jak netransparentně Evropská komise jedná.
 
EU legislativa už uvařila spoustu žab
 
Když žábu hodíte do horké vody, vyskočí a zachrání se. Když bude voda studená, a pomalu budete zvyšovat teplotu, žába si toho nevšimne, a nechá se uvařit. Zdá se, že tento starý politický trik, jinak také známý jako „krájení salámu“ či „utahování šroubů“, se bohužel velmi přemnožil v krajině Evropské.
Jak jsem informoval v roce 2016, kromě národní novely zákona o zbraních, která byla schválena v docela rozumném znění a platí, je v pohybu i mezinárodní legislativa.
Dva ze tří legislativních orgánů EU požadují zásadní zpřísnění celounijní směrnice o zbraních 91/447/EHS. Evropská komise představila svůj návrh na „řešení terorismu“ 18. listopadu 2015 záhy po teroristických útocích v Paříži.
Rada EU schválila upravené (ještě horší) obecné znění směrnice formou silového přehlasování 10. června 2016 v Lucemburku, takže svázala ruce Slovensku, které předsedalo EU v druhém pololetí 2016. Proti byla jen Česká republika a Polsko, zdržovalo se Slovensko a Německo.
Legislativa EU už „uvařila spoustu žab“ a teď hrozí, že uvaří i nás v kotli nové zbraňové legislativy. Hlasování celého Europarlamentu pak proběhne na plenárním zasedání zřejmě začátkem roku 2017.
 
To i mlha je průhlednější než legislativní proces EU
 
Stále více lidí si uvědomuje, že legislativní proces EU je velmi netransparentní, nedemokratický a ve skutečnosti velmi neformální - dělá se to v kuloárech, prostě rozhodují úředníci-byrokraté a představitelé europarlametních frakcí, kteří se dohodnou dopředu.
Podle evropského práva teoreticky existují tři čtení (tzn. projednávání) v Europarlamentu a tři čtení v Radě EU, ale přes 90 % legislativy projde už v prvním čtení, takže se stane legislativa platnou, a další čtení se tím pádem už ani nekonají (na rozdíl například od českého legislativního procesu ve sněmovně Parlamentu).
Takže teoreticky z hlediska legislativního procesu je nyní na stole stále jen původní návrh Evropské komise z listopadu 2015.  První čtení na plénu v Europarlamentu bylo už několikrát posunuto a nyní se předpokládá, že proběhne začátkem roku 2017 a první čtení v Radě EU bude brzy následovat.
To, co dosud proběhlo, ta spousta jednání na úrovní expertů Rady EU, ta hlasování ministrů vnitra o obecném přístupu 10. 6. 2016, ta jednání europarlamentního výboru pro občanské svobod LIBE a výboru pro vnitřní trh IMCO 14. 7. 2016, to vše byly v podstatě jen průběžné postoje, které se mohou kdykoliv podle situace, nálady a společensko-politické poptávky měnit (k horšímu).
To skutečné formální dohadovací řízení (tzv. dialog) při nesouladu Rady a Europarlamentu by mělo nastat, až když bude druhé čtení. Ve skutečnosti však průběžně probíhá v kuloárech trialog či tripartita Komise + Rada + Europarlament, který je neoficiální mimo dosah odborné i laické veřejnosti a médií, a který směřuje k „dohodě“ šité horkou jehlou, aby vše prošlo již prvním čtením, aby se už další kola jednání nekonala.
Každopádně „dohoda“ či kompromis z paskvilu nemůže být nic jiného než zase paskvil, asi jako když pejsek s kočičkou vařili v pohádce dort (a všichni víme, jak to dopadlo).
Je to vidět i z toho, že stole Europarlamentu leží už přes 1000 pozměňovacích návrhů. Nenecháváme nic napospas a ve spolupráci s mysliveckou federací FACE a sdružením LEX jsme již průběžně připravovali řadu argumentů a podkladů pro europoslance, kteří naslouchají „hlasu lidu“.
 
Eurokomisařka: „Jsme toho názoru, že lidé nepotřebují tolik zbraní.“
 
Takto se již dříve výstižně vyjádřila eurokomisařka pro vnitřní trh Alžběta Bieńkowska, když obhajovala návrh Evropské komise na europarlamentním výboru pro vnitřní trh IMCO. A dokonce se při této příležitosti neštítila předhodit europoslancům k dobru i nejednu očividnou lež, že „Za posledních 10 let bylo v EU zabito 100 000 lidí legálně drženými palnými zbraněmi.“ Přitom ve skutečnosti podle statistických údajů za tuto dobu nebylo v celé EU ani tolik vražd spácháno. Celkem bylo totiž za 10 let zabito 66 000 lidí, a to všemi prostředky včetně nožů, sekáčků, nelegálních palných zbraní, uškrcení, utopení aj., přičemž na vrub legálních palných zbraní připadá asi 1500 zabitých lidí.
 
Domácí úkol jsme splnili na 1*, bohužel ostatní země v EU ne
 
Co pamatuji, ještě nikdy se nedostalo myslivcům a držitelům zbraní tolik pozitivní mediální pozornosti v tak krátké době, jako v polovině roku 2016. Televize, rozhlas, tištěná i internetová média neustále podávaly zprávy v náš prospěch, takže jsme na naši stranu v boji proti směrnici získali podporu většiny národa, jakož i celou politickou scénu, sněmovnu, senát, vládu i Bezpečnostní radu státu.
Dosud nevídanou mysliveckou mediální smršť spustilo tehdy 40 000 podpisů pod peticí „Jsme proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“. Poslanci s organizátory petice výborně načasovali projednání petice v petičním výboru sněmovny tři dny před zasedáním Rady EU, která měla hlasovat o směrnici 10. 6. 2016. Podle poslanců, petice s takovým velkým počtem podpisů, bývá na stole pouze jednou ročně.
Naštěstí Evropská komise poslala na zasedání svého zástupce Alaina Alexise, velkého zastánce co největšího omezení zbraní. Prokázal totiž Evropské komisi medvědí službu svým arogantním chováním na půdě naší sněmovny a popudil poslance, takže média psala: „Vláda odmítá, aby EU zákazem zbraní trestala myslivce místo teroristů“, „Myslivci bez zbraní, sběratelské kusy pryč. Češi chtějí překazit plán EU“, „Chovanec bude bojovat za zbraně pro myslivce. Zbytek EU ale Čechy asi přehlasuje“. Prostě lepší mediální efekt by nezvládla ani profesionální PR agentura za několik milionů.
Bohužel, zbytek EU si tak dobře nevedl, a nyní když je domácí veřejné mínění nakloněno, tak už nemáme příliš mnoho možností, kromě evropské myslivecké federace FACE se sídlem v Bruselu, jak dění okolo směrnice ovlivnit.
 
Úředníci EK srkali kafíčko a spřádali „dohodu“ v bruselských kavárničkách pěkně potichoučku 
 
Zdálo se vám, že směrnice usnula? Naopak, kontroverzní směrnice EU o zbraních nyní směřuje do finále, po několikaměsíční odmlce, kdy se netransparentně projednávala v kavárničkách a kuloárech za zavřenými dveřmi v Bruselu, přičemž směrem k občanům EU neproudily žádné oficiální informace.
Držitelé zbraní a myslivci již dříve opakovaně vyslovili zásadní nesouhlas s navrhovanou podobou směrnice, která má drasticky omezit držení legálních zbraní slušnými občany, pod záminkou boje Evropské komise proti terorismu.
Proti návrhu směrnice o zbraních se dříve také postavili ve svých usneseních i Ministerstvo vnitra, vláda ČR, Sněmovna i Senát a Bezpečnostní rada státu. Česká republika však byla na zasedáních Rady EU i v europarlamentních výborech opakovaně přehlasovávána.
 
ČR bude mít na implementaci směrnice pouhých 15 měsíců
 
Nyní Evropská komise tlačí na to, i když před nadcházejícím prvním čtením v Europarlamentu nemá pravomoc zasahovat do legislativního procesu, aby se do konce roku 2016 dohodla konečná podoba směrnice. Je všeobecně očekáváno, že k „dohodě“ dojde 20. prosince 2016 (tj. po redakční uzávěrce tohoto článku) na jednání velvyslanců zemí COREPER Rady EU.
Skandální je, že podle vyjádření Ministerstva vnitra, Česká republika, ani jiné členské státy, neměly k dispozici paragrafový text „dohody“ ještě několik dnů před jednáním. 
Začátkem roku 2017 má jít „dohoda“ mezi Evropskou komisí, Radou EU a Europarlamentem na plenární zasedání celého Europarlamentu.
Když jsem četl neoficiální uniklé dokumenty, které jsem získal, tak je zjevné, že návrh směrnice získal horší podobu, než jaká byla v červenci 2016 doporučena europarlamentním výborem pro vnitřní trh IMCO. Jinými slovy, kyvadlo se podle očekávání vychýlilo z menšího zla opět do většího zla. Členské státy budou mít na implementaci pro nás nepřijatelných omezení vyplývajících ze směrnice pouhých 15 měsíců.
 
Náš poslední pokus o dialog odmítnuli úředníci Evropské komise v Praze
 
Na 15. prosince 2016 jsme si předem domluvili jednání s vedoucí pražského zastoupení Evropské komise v Evropském domě na Jungmannově ulici č. 24. Symbolickou kuriozitou je, že je to dům naproti sídlu ČMMJ na Jungmannově č. 25.
Chtěli jsme v 15 hod jako reprezentanti petentů, držitelů zbraní a myslivců předat osvětový film a požadovat od vedoucí zastoupení Evropské komise Dany Kovaříkové konkrétní odpovědi na konkrétní otázky ohledně kontroverzních bodů směrnice. Souběžně jsme u petičního stánku na Jungmannově náměstí sbírali další podpisy pod petici od kolemjdoucích (www.peticezbrane.cz).
České zastoupení Evropské komise však arogantně odmítnulo vyslechnout si připomínky ke kontroverznímu návrhu EU směrnice o zbraních z úst zástupců statisíců občanů v přítomnosti médií. Byl to další projev netransparentnosti Evropské komise a facka do tváře zákonadbalým občanům.
 
Policejní KO při odchodu z Evropského domu a školácká chyba EK
 
Odmítnutím předem domluvené schůzky však „přátelské přijetí“ na půdě zastoupení Evropské komise nekončilo. Když jsme brali při odchodu za kliku, zažil jsem poprvé v životě policejní KO, což je, jak mně naivnímu laikovi vysvětlil organizátor petice pplk. Pavel Černý, policejní slangový výraz pro „kontrolu osoby“.
Samozřejmě již při příchodu nás tří zástupců střelecké komunity proběhla legitimace ochrankou Evropského domu a šacování s detektory zbraní. To je z hlediska bezpečnosti jistě v pořádku.
Potom však přišli dva policisté z ulice, jeden uniformovaný, druhý „tajný“ v civilu, a při odchodu mně provedli KO, což jsem nezažil ani za socialismu. Policisté dělali sice svoji práci (zřejmě nakázanou od úředníků z baráku Evropské komise), ale bylo to na hraně zákona a nepříjemné. Hlavně se vše dělo očividně účelově: Slušně se ptáš? Tak dostaneš KO!, a jinak prý na služebnu se mnou.
Zdůrazňuji, že jsem se choval velmi slušně, s úsměvem, byl jsem na schůzku s vedoucí Evropské komise jmenovitě objednán, byl jsem slušně oblečen v myslivecké uniformě. Copak jsem nějaký bezdomovec, aby takto jednali? A chvilku předtím jsem se již legitimoval občankou na recepci.
Když jsem však dojel z Prahy o půlnoci domů do Brna, „hned jsem si dal frťana“ na to, jakou udělali školáckou diplomatickou chybu, že nás nepřijali. Nabídnutí jednání je od dob Říma přece ten nejstarší politický tah, jak si naklonit veřejné mínění, ukázat se v dobrém světle, ukázat dobrou vůli a vstřícnost a stavět protivníka do nepříjemné situace, a ten kdo jednání odmítne, je pak ve velké nevýhodě v očích veřejného mínění (pokud není velmi silný a nemůže si to dovolit třeba v nějakém autokratickém režimu).
A my odmítnutí zástupců Evropské komise teď prostě budeme mediálně používat a logicky argumentovat tím, že EK je arogantní, netransparentní, a s občany nekomunikuje.
 
Co je víc, ústava nebo evropské právo?
 
Toť složitá otázka. Jisté je, že Evropské právo stojí nad běžnými vnitrostátními zákony. Výklady právní teorie se však různí v otázce přednosti práva evropského nad nejvyššími -  ústavními zákony členských států. V praxi, EU nutí hrozbami či sankcemi členský stát harmonizovat národní zákony s legislativou EU, avšak orgány EU většinou nejdou do konfliktu s členským státem EU, pokud je evropská norma v rozporu s ústavou či ústavním zákonem členského státu.
 
Co nás v nejbližší době čeká?
 
Vývoj ohledně zbraňové legislativy je značně nepředvídatelný. Nevíme, jak vše dopadne, ale zde je přehled nejdůležitějšího:
- představení návrhu ústavního zákona o bezpečnosti ČR ministerstvem vnitra 16. 12. 2016,
- jednání velvyslanců členských zemí COREPER Rady EU v Bruselu 20. 12. 2016,
- setkání ČMMJ s premiérem Sobotkou na úřadu vlády 21. 12. 2016,
- meziresortní připomínkové řízení o návrhu ústavního zákona o bezpečnosti ČR v lednu 2017,
- hlasování (1. čtení) o směrnici o zbraních na plenárním zasedání 751 europoslanců začátkem roku 2017,
- hlasování (1. čtení) o směrnici o zbraních na zasedání ministrů Rady EU začátkem roku 2017,
- hlasování ve sněmovně a senátu o návrhu ústavního zákona o bezpečnosti ČR na jaře 2017.
 
Největší výdobytek pro myslivce za posledních 25 let
 
Každopádně návrh novely ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky velmi vítáme. Ústavní právo na zbraň nebude samozřejmě paušální, ale předpokládá se, jako dosud, splnění kvalifikačních a zdravotních podmínek.
Zatím jsou reakce zákonodárců napříč politickým spektrem až neobvykle pozitivní. Pokud tento ústavní dodatek bude nakonec schválen, dovolím si tvrdit, že to bude vedle uznání myslivosti za kulturní dědictví v roce 2011 ten největší výdobytek pro myslivce za posledních 25 let.
Bohumil STRAKA, 
předseda výboru Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF
 
Více informací o vývoji zbraňové legislativy na www.straka.eu/zbrane-strelivo

Zde je nový film na téma  "Jak Evropská komise" zatočí s terorismem v Evropě"

https://www.facebook.com/czechforguns/videos/1448538788491079/